MÁMOU BEZ OBAV

Ahoj, holky, dnes se konečně dostaneme k tomu, jak jsem byla spokojená s vybranou porodnicí, co jsem tam zažila a co jsem si (kromě Adélky) odnesla. Berte to jako můj subjektivní názor, ale i jako pokus o recenzi, která snad některé z Vás usnadní výběr. Hned na úvod bych Vám chtěla napsat něco, čím jsem se řídila i já. PORODNICE je zdravotnické zařízení. I když se to některým emancipovaným maminkám nelíbí (protože jsou přece těhotné, ne nemocné), je to prostě tak. Nečekejme pětihvězdičkový hotel, kde budeme hvězdou dne. Proč to píšu? Když jsem si tak pročítala zkušenosti maminek a zjišťovala, co se jim líbilo a nelíbilo, u mnohých jsem měla pocit, že očekávají nadstandardní péči rovnající se pobytu ve wellness. Toaleta na chodbě? Hrůza!!! Personál tu není jenom pro mě? Příště nebrat!!! Nechci tímto nikoho shazovat ani vypadat arogantně. Ale proboha - jdeme tam porodit dítě a za čtyři dny ádijé. To… Celý článek ›

Jak proběhl porod? Čtěte... Dámy, dovolím si zcela vynechat onu dlouhou cestu od početí do porodu. Jednak je to značně individuální, jednak opravdu nevím, co bych vám v této oblasti poradila. Početí Adélky je pro mě ještě stále záhadou, protože trefit se do oněch několika kouzelných dní, když jak vy, tak přítel neustále cestujete (každý zvlášť), je takový malý zázrak. Ale stal se. Co funguje na ranní nevolnost taky nevím, protože jsem nezvracela ani jednou. Jak vecpat oteklé nohy do bot netuším, nepoznala jsem. Prostě těhotenství byla jedna velká idyla jak psychicky, tak fyzicky, a i všechny testy vyšly ok. Tohle opravdu přeju každé z vás.      Nicméně den D se přiblížil, přišel, uplynul - a nic. Další den - zase nic. Další, středa, tři hodiny ráno - mokro. Velký mokro. Tam dole. A první bolesti. V podbřišku. Tak jsme volali do porodnice, přímo na porodní sál. Cože jako máme dělat. Sestřička (možná… Celý článek ›

Ahoj, tak jsem se konečně dokopala napsat historicky první opravdový článek mého blogu. A i když je mé dcerce už rok (a něco), začněme pěkně od podlahy - tedy od porodnice. Jak a proč jsem si vybrala tu svou? Čtěte... Tak dneska to, holky, máme poměrně jednoduché (nebo spíš ne?). Prostě si vybereme. A kdo neví, zpovídá kamarádky a žhaví internet. A hledá. Recenze. Přesně takhle jsem to udělala i já. V mém okolí se nachází hned pět porodnic, které přicházely v úvahu. A tak jsem nažhavila dráty své bezdrátové wifi a hledala ohlasy maminek. A pak použila vylučovací metodu. První porodnice (Nové Město na Moravě) vyhovovala na sto procent. Poslední dobou je opravdu hodně oblíbená, navíc jsem se v ní sama narodila. Jenže je taky nejdál, takže - vyloučena. Druhá - Boskovice - taky fajn recenze, ale rozkopaná trasa prošpikovaná objížďkami objížděk. A tak zbylo Brno. A další dilema. Páč je to velký město, a tak… Celý článek ›

1. jsem svobodná (a nehodlám to měnit)2. miluju čokoládu (bohužel)3. neumím bruslit4. čuchám ke knihám5. sbírala jsem medvědy (teď odpočívají v pokoji ve sklepě)6. jsem jedináček (a nestěžuju si)7. porod byl nejstrašnějším zážitkem v mém životě8. narození Adélky bylo nejhezčím zážitkem v mém životě9. hrávala jsem na akordeon (a byla jsem fakt dobrá; a ano, doufám, že to chytne i Adélku)10. ráda se maluju, ale neprožívám to, s košem jdu bez mejkapu (a ta hrůza - někdy tak chodím i do obchodu)11. celý život mám problémy s váhou, momentálně je ten problém zase trochu větší (ale pracuju na tom)12. mám úctu ke stáří, ale nesnáším důchodce13. naprosto bezmezně miluji svoji dceru, ale nemám problém říct: já jsem tady taky14. sleduju Teorii velkého třesku, Průměrňákovi,  Chůvu k pohledání, Simpsonovi a Gilmorky15. vždy se těším na okamžik, kdy něco dopotřebuju a můžu otevřít něco nového16.… Celý článek ›

     Mateřství je pro mě zcela nová zkušenost, spoustu věcí se učím společně se svou dcerkou. Před ani po porodu jsem nečetla žádné příručky, občas jsem ale zabrousila do různých internetových diskusí. Tak jsem zjistila, že rodičovství je dnes spíše vědecký projekt, který lze shrnout do následujících bodů: kojit co nejdéle (matka, která nekojí je méněcenná), žádný cukr, ani zrnko soli, stát nad dítětem 24 hodin denně, spát s ním v jedné posteli, kupovat hlavně kreativní hračky a co nejdříve najít vhodné aktivity. A pak se divit, že jsou děti rozmazlené, líné a bez počítače nevědí, jak se zabavit.      Tak jsem řekla dost!!! Na diskuse už dávno nekoukám a řídím se výhradně vlastní intuicí. A taky to jde. Moje dcerka má spartánskou výchovu (jak říká babička), když spadne, nepláče, s  jídlem ji nemusím honit po bytě, do všeho jde po hlavě a zároveň je na sebe opatrná. Holt nechceme… Celý článek ›