Můj pobyt v porodnici - recenze

Hned na úvod bych Vám chtěla napsat něco, čím jsem se řídila i já. PORODNICE je zdravotnické zařízení. I když se to některým emancipovaným maminkám nelíbí (protože jsou přece těhotné, ne nemocné), je to prostě tak. Nečekejme pětihvězdičkový hotel, kde budeme hvězdou dne. Proč to píšu? Když jsem si tak pročítala zkušenosti maminek a zjišťovala, co se jim líbilo a nelíbilo, u mnohých jsem měla pocit, že očekávají nadstandardní péči rovnající se pobytu ve wellness. Toaleta na chodbě? Hrůza!!! Personál tu není jenom pro mě? Příště nebrat!!! Nechci tímto nikoho shazovat ani vypadat arogantně. Ale proboha - jdeme tam porodit dítě a za čtyři dny ádijé. To hlavní pro nás udělají.
A teď už k věci. Jak víte, rodila jsem v Brně u Milosrdných. Pokud bych zde měla něco ohodnotit jedničkou s hvězdičkou, bylo by to zdejší porodnické oddělení. Jejich přístup k porodům, přestože nemůžu srovnávat, považuji za hodný jednadvacátého století (alespoň tady v Česku). Především se k Vám všichni chovají mile a vstřícně a všechny úkony Vám vysvětlují. Rozhodně si nepřipadáte, že obtěžujete, jak bývá v některých zařízeních zvykem. Porod probíhá v porodních boxech, kam se za Vámi dostane jen porodní asistentka a budoucí tatínek. To skýtá potřebnou intimitu a pohodlí. Boxy vypadají jako celkem útulné (i když nemocniční) pokoje, jsou vybaveny postelí, křeslem, porodním křeslem a toaletou se sprchou, kterou můžete využívat podle libosti. Celý porod vede zmíněná porodní asistentka,ano, asistentka, nikoliv lékař, který je ale samozřejmě po ruce. Asistentka se na Vás chodí dívat, ne, nebojte se, nezapomíná a nemusíte ji nahánět. Také Vám sama říká, co se děje, co se neděje, co se bude dít nebo co by se mělo dít. Bohužel Vám nedokážu říci, kdy a zda vůbec se do porodu vkládá lékař, protože já sama jsem tam díky nestandardnímu průběhu měla doktory hned dva. Nicméně asistentka je samozřejmě perfektně vyškolená, lékaře plně nahradí a ještě máte pocit, že je tam opravdu jenom pro Vás. Další samozřejmostí je přítomnost tatínka, který je s Vámi od okamžiku, kdy vstoupíte do boxu, až do konce, a veškerý personál se k němu chová tak, jako by to bez něj ani nešlo. Tyto tři body (box, asistentka, partner) považuji za největší plus v přístupu této porodnice. Ani jeden totiž stále ještě není samozřejmostí. V mnoha zařízeních se rodí na porodním sále, kam má přístup kde kdo, porod vede lékař, který často nemá pražádnou empatii, a přítomnost tatínka je brána spíše jako nežádoucí výdobytek moderní doby, leckde ještě zpoplatněný.
I v tomto více než kladném prožitku jsem ale našla dvě negativa, která jsou ale ryze subjektivní. Za prvé - Milosrdní jsou proslulí co nejvíce přirozenými porody. Dnes je to sice bráno jako klad od některých maminek přímo žádaný, nicméně já rozhodně nejsem žádná hrdinka a svoje dítě bych milovala stejně s Epiduralem jako bez něho. Takže - pokud se Vás nikdo hned na začátku nezeptá, a pokud nemáte nic proti ulevující chemii, informujte se samy a včas. Protože jinak se dozvíte, že je na to už pozdě, protože testy nutné k použití Epiduralu trvají hodinu. Za druhé - tato porodnice podporuje tzv. rooming-in.Kdo nevíte, znamená to, že jste od porodu až do odchodu se svým miminkem. Nemusíte ho třeba na noc odvážet na novorozenecké oddělení. To také ještě není samozřejmostí. Nicméně zrovna v porodnici s takovýmto přístupem jsem Adélku měla u sebe jen několik vteřin po narození, pak mě odvezli na šití pod narkózou a k sobě jsem si ji mohla vzít až asi třetí, den, kdy jsem byla schopná se o ni plně postarat. Naštěstí ji ale po celou dobu, kdy jsem byla na sále, nechali s tatínkem.
Po porodu samozřejmě porodnické oddělení opustíte a zbytek pobytu v porodnici strávíte na tzv. šestinedělí, jehož součástí je i zmíněné novorozenecké oddělení. Tady už jsem tak na sto procent spokojená nebyla. Pobyt na šestinedělí byl docela fajn. Čisté zrekonstruované pokoje po dvou (nebo po třech), u každého vlastní sociální zařízení. Sestřičky milé a příjemné. Nicméně celé to oddělení bylo trošku chaotické. Např. měla jsem dostávat železo kvůli větší ztrátě krve. Jednou mi ho dali, podruhé ne, pak si zase vzpomněli. No, pokud nejde o život.... A vůbec nejhorší bylo jídlo. Já vím, já vím, psala jsem o tom v úvodu. O těch pětihvězdičkových hotelích. Ale tohle byly fakt šlichty. Ale snědla jsem. A nestěžovala si. A dorazila se zákuskama od přítele :-) Mnohem větší problém nastal, když nastal problém. Ten náš byl s kojením. Adélka se přisála krásně hned napoprvé, ale já jsem měla pocit, že stejně nic neteče. Říkala jsem to sestrám na šestinedělí i novorozeneckém a standardní odpověď byla:"to se Vám rozjede." Nerozjelo. Pak mi jedna sestřička doporučila glukózu, druhá řekla, že to nic neřeší. A tak jsem se na vizitě od dětské doktorky dozvěděla, jaká že jsem to příšerná matka, protože Adélka váhově hodně spadla. A bylo mi řečeno, že když se to nezmění, nasadí se dokrm. A asi za půl hodiny mě před druhou maminkou sjela sestra. Jako malýho fakana. Tak jsem bouchla taky. A vysvětlila jsem jí, že oni jsou tu od toho, aby mi řekli kdy, kam a jak často si mám pro ten dokrm přijít. A že mi to neřekli. A dočkala jsem se omluvy. A Nutrilonu. A pak už bylo všechno v pohodě.
Co říci závěrem? Neočekávejme od porodnice zázraky. Pomůžou nám s porodem, naučí nás miminko koupat, oblékat a přebalovat a šlus. A stačí to. Bohatě. Ale když cítíme, že něco není, jak má být, nebojme se ozvat. Nebojme se sester metrnic, už nejde jenom o nás. A ony nemají patent na rozum. Nežádejme příliš, ale trvejme na tom, co nám náleží.
A ještě něco: neměla jsem porodní plán a světe div se, porodila jsem. Co to proboha je za novátorskou blbost. Aby bylo jasno, nechci se nikomu vysmívat, ale tomuhle se vysmívám. Přijít do porodnice s několika lejstry požadavků, příkazů, zákazů a přání? Mám snad pusu ne? A pochybuju, že existuje tak emancipovaná matka, která se bude jednotlivých bodů držet uprostřed těch nejsilnějších kontrakcí.
A úplně na závěr koukněte sem: odkaz . To abyste věděli, jak to taky může vypadat.